Populisté vs. nepopulisté: Kdo více útočí?
Výsledky ukázaly, že populističtí politici na sociálních sítích častěji obviňovali své protivníky z nepravdivosti než ti nepopulističtí. Populisté jsou známí tím, že se staví to role obránců lidových "pravd" proti elitním "lžím." Tento styl komunikace, založený na rozdělování společnosti na “dobré lidi” a “zkorumpované elity,” se během pandemie ještě zesílil.
Pandemie a nedůvěra
Pandemie přinesla velkou nejistotu, kterou populisté mohli snadno využít. Obviňování z nepravdivosti se stalo nástrojem, jak podkopat důvěru v oponenty – ať už šlo o vládu, vědce, nebo mezinárodní organizace. Zajímavé rozdíly se objevily mezi jednotlivými zeměmi. Rakouští a němečtí populisté obviňovali své oponenty ze lží častěji než jejich čeští a polští protějšci. V Česku a Polsku byla dynamika útoků zmírněna tím, že populistické strany hrály významnou roli ve vládě.
Krize totiž vyžadovala efektivní komunikaci a kritika mohla působit kontraproduktivně. Tento rozdíl byl patrný zejména v počátečních fázích pandemie, kdy i obvykle konfliktní lídři dočasně „drželi při sobě“. Výsledky tak naznačují, že obviňování ze lží využívají častěji populisté v opozici.
Co nás čeká dál?
Výzkum ukazuje, že útoky na pravdivost se v době krizí, jako byla pandemie COVID-19, stávají častějšími a mohou dále posilovat společenské rozdělení. To má zásadní dopad na důvěru v politické instituce a může podkopávat demokratickou debatu.
Studie
Kluknavská, A., Eisele, O., Bartkowska, M., & Kriegler, N. (2024). A question of truth: accusations of untruthfulness by populist and non-populist politicians on Facebook during the COVID-19 crisis. Information, Communication & Society, 1–20. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/1369118X.2024.2357708