Revenge pornografie, tedy šíření obsahu s intimním či sexuálním obsahem bez souhlasu zobrazené osoby, má zásadní negativní dopady na duševní zdraví. Lucia Farkašová a Michaela Šaradín Lebedíková z Katedry mediálních studií a žurnalistiky prostřednictvím metody systematické statě analyzovaly, jak uveřejnění takových materiálů dopadá na oběti, a ve svém systematickém přehledu ukazují, jak tato forma online sexuálního násilí souvisí s duševním zdravím obětí.
Revenge pornografie či pornografie z pomsty je typ online pornografie, která je obvykle vytvořena se souhlasem zobrazených osob, ale následně je šířena bez jejich souhlasu. Takový obsah nejčastěji sdílí jeden z bývalých partnerů prostřednictvím sociálních médií, webových stránek nebo soukromých zpráv s cílem druhému ublížit, ale může jít i o zcela cizí osobu. Z výzkumů vyplývá, že výskyt, dopad a důsledky revenge pornografie se v posledních letech zvýšily, přičemž táto forma sexuálního online násilí může mít zničující vliv na její oběti (např. Citron & Franks, 2014; Franks, 2015). Kvůli nejasné definici tohoto typu jednání se ale odhady prevalence liší, u dospělých se pohybuje od 1,1 % do 6,3 %, zatímco u dospívajících se sledovaná míra prevalence pohybuje od 1,5 % do 32 % (Walker & Sleath, 2017).
S důrazem na snahu o zachyceni různorodých dopadů tohoto chování na oběti v souvislosti s jejich individuálními charakteristikám autorky podrobily důkladné analýze 29 rozmanitých studií. Ty ukazují, že dopady revenge pornografie na duševní zdraví mohou být jak krátkodobé, tak trvalé. Zejména hloubkové kvalitativní výzkumy poskytly lepší pochopení toho, jaké byly okamžité reakce obětí, přičemž nejčastěji po zjištění, že jejich intimní obsah unikl na internet, prožívaly oběti pocit zahanbení. Respondenti a respondentky také uvedli, že zažívali i stres, pocity viny, strachu a hněv. Mezi přetrvávající dopady vedle deprese a úzkosti patřily také problémy s důvěrou k ostatním a snížená sebedůvěra, paranoia, pocity sociální izolace, posttraumatická stresová porucha a ojediněle také pocity bezmoci, poruchy nálad nebo příjmu potravy.
Výsledky ukázaly, že revenge pornografie ovlivňuje duševní zdraví různě v závislosti na osobnostních, vývojových a sociálních faktorech, jako jsou například gender, sexuální orientace, věk, vztah mezi pachatelem a obětí nebo kulturní kontext. Respondenti a respondentky ve vybraných studiích nejčastěji pociťovali příznaky deprese, úzkosti a izolace, přičemž v nejhorších případech uváděli sebevražedné myšlenky, sebepoškozování a dokonce pokus o sebevraždu. To znamená, že revenge pornografie je závažný problém, který může mít dlouhodobý dopad na životy a vztahy obětí, může ovlivnit jejich celkovou kvalitu života a potenciálně jim může zničit život.
Studie naznačují, že revenge pornografie může mít dopady srovnatelné se znásilněním. Rovněž oběti znásilnění, podobně jako oběti pornografie z pomsty, zažívají strach, úzkost, depresi, snížené sebevědomí a posttraumatickou stresovou poruchu, a proto by pornografie z pomsty měla být klasifikována jako trestný čin.
Stať vyšla ve sborníku Sexuálne obťažovanie a násilie – výskum a vzdelávanie pre 21. storočie, který editovaly Veronika Valkovičová a Katarína Minarovičová z Univerzity Komenského v Bratislavě.
Během pandemie COVID-19 byli politici postaveni před bezprecedentní výzvy. Mnozí z nich využili krize nejen k informování veřejnosti, ale také k tomu, aby útočili na pravdivost svých oponentů. Výzkum vedený Alenou Kluknavskou, který analyzoval více než 7 000 příspěvků na Facebooku ve čtyřech zemích, se zaměřil na to, jak často politici – zejména populisté – obviňovali své protivníky ze lží a manipulací.
V červenci 2024 vyšla kniha Pavla Večeři The Forms of Collaboration during the Second World War: Collaboration as Social Behaviour and Action, která nabízí nový pohled na kontroverzní téma kolaborace během druhé světové války. Kniha klade důraz na pochopení motivace kolaborujících jedinců, a proto na ni nahlíží optikou teorií sociálního chování a jednání usilujících o odhalení motivované činnosti sociálního aktéra.
