Přestože se zastoupení žen v žurnalistice celosvětově zvyšuje a tato profese dlouho není výhradně mužskou doménou, podíl novinářek na vedoucích pozicích je stále nízký. Podle zprávy Reuters Institute mapující 240 hlavních zpravodajských médií ve 12 zemích na pěti kontinentech vedou ženy pouze 24 % redakcí, i když celkový podíl novinářek dosahuje až 40 %. Proč je tak nízké zastoupení novinářek na vedoucích pozicích a jaké jsou bariéry jejich postupu? Těmto otázkám se ve svém výzkumu věnovaly Marína Urbániková a Terezy Čaladi.
Autorky zkoumají vertikální genderovou segregaci v novinářské profesi v České republice, zemi se specifickým dědictvím emancipačního projektu prosazovaného komunistickým režimem. V českém případě navíc neplatí předpoklad, že vysoké zastoupení žen v novinářské profesi je spojeno i s jejich vyšším zastoupeném na vedoucích pozicích. I když ženy v české žurnalistice dosáhly téměř vyrovnaného zastoupení a představují 45 % celé profese, šéfredaktorku mají pouze dvě z 28 hlavních českých zpravodajských médií (7 %).
Studie postavená na rozhovorech s novinářkami na vedoucích pozicích cílila specificky na bariéry v kariérním postupu, jelikož hlavním problémem v současnosti již není samotný vstup do profese, ale spíše omezená kariérní mobilita. Jak o genderu přemýšlejí novinářky, které jsou nyní v rozhodovacích pozicích a mají moc měnit organizační kulturu? Jak vnímají překážky, které brání kariérnímu postupu žen? A jak se s těmito překážkami samy vypořádaly?
Postupu na vedoucí pozice významně brání několik překážek. Ty mají svůj původ v širší genderové nerovnosti ve společnosti. Patří sem zejména nerovná dělba péče o děti a neplacené práce v domácnostech, nepříznivé podmínky pro slaďování práce a rodiny v redakcích, nižší sebevědomí a kariérní ambice žen, maskulinní kultura v redakcích a existence „old boys' clubů". Kromě toho se jeví, že ve srovnání se západními zeměmi jsou zde výraznějšími překážkami také otevřené sexistické postoje panující v redakcích a sexuální obtěžování. Další brzdou kariérního postupu mohou být také online nenávistné projevy, které ženy odrazují od toho, aby se o vedoucí místa spojená s vyšší veřejnou viditelností vůbec ucházely.
Výzkumná zjištění ukazují, že vertikální genderová segregace zkrátka není jevem, který by přirozeně vymizel s tím, jak bude v žurnalistice přibývat žen. Samotné vysoké zastoupení žen v žurnalistice nestačí, pokud není doprovázeno vyšší genderovou citlivostí v redakcích a vůlí a schopností žen zlepšit situaci pro sebe a ostatní. Ke zlepšení kariérních vyhlídek žen v žurnalistice v regionu střední a východní Evropy je tedy zapotřebí hlubších změn ve společenských genderových normách a také v systému sociální podpory.
Urbániková, M., & Čaladi, T. (2024). The Many Shades of Sexism: Female Journalists in Leadership Positions Reflect on Barriers to Career Advancement in Journalism. Journalism & Mass Communication Quarterly, 0(0). https://doi.org/10.1177/10776990241240119
Během pandemie COVID-19 byli politici postaveni před bezprecedentní výzvy. Mnozí z nich využili krize nejen k informování veřejnosti, ale také k tomu, aby útočili na pravdivost svých oponentů. Výzkum vedený Alenou Kluknavskou, který analyzoval více než 7 000 příspěvků na Facebooku ve čtyřech zemích, se zaměřil na to, jak často politici – zejména populisté – obviňovali své protivníky ze lží a manipulací.
V červenci 2024 vyšla kniha Pavla Večeři The Forms of Collaboration during the Second World War: Collaboration as Social Behaviour and Action, která nabízí nový pohled na kontroverzní téma kolaborace během druhé světové války. Kniha klade důraz na pochopení motivace kolaborujících jedinců, a proto na ni nahlíží optikou teorií sociálního chování a jednání usilujících o odhalení motivované činnosti sociálního aktéra.
