Jaká data jsou dostupná o médiích ve střední a východní Evropě? Čím si tamější mediální krajiny procházejí, s jakými riziky jsou konfrontovány a jak je lze prostřednictvím dostupných informací proměnit v příležitosti? Tyto otázky si kladl mezinárodní výzkumný projekt MEDIADELCOM podpořený programem EU pro výzkum a inovace Horizont 2020. Podílely se na něm týmy ze čtrnácti evropských zemí včetně KMSŽ FSS MUNI pod vedením estonské Univerzity v Tartu. Tříletý projekt odstartoval v roce 2021 a letos byl ukončen závěrečnou konferencí pro odbornou veřejnost, politiky a političky v Bruselu. Český tým vedla Lenka Waschková Císařová, na práci se podíleli Iveta Jansová a Jan Motal.
Tým vůbec poprvé v Česku zmapoval stav poznání, výzkum a dostupnost dat o médiích a identifikoval slepá místa, která jsou překážkou pro lepší porozumění rizikům, jejich dopadům a možnostem jejich překonání. Výsledky publikoval v časopise Media and Communication ve studii Opožděné reflexe: Mediální a žurnalistické datové pouště v postsocialistické České republice. Výzkum identifikoval několik podstatných problémů, a to nejen nízkou míru spolupráce a sdílení dat mezi různými sektory (mediálním průmyslem, akademickou sférou a neziskovým sektorem), jejich nízkou transparentnost a vzácnost dlouhodobých, kontinuálních sledování, ale i úzký tematický prostor, na který se většina bádání zaměřuje. Výraznější důraz na empirické studie především v důsledku zahraničního vlivu, nové generace badatelů a badatelek, i masivní změně mediálního prostředí, se v Česku objevuje až po roce 2010. Tento stav je alarmující, protože poukazuje na nízkou schopnost českého mediální prostředí stavět svoje rozhodování na empirických datech a konstruktivní, dlouhodobé diskuzi o nich.
Obecnější popis vývoje mediálních rizik český tým podal v publikacích zaměřených na případové studie jednotlivých zemí. V první z nich jsou popsány dostupné zdroje poznání o médiích v Česku a zhodnocena jejich úplnost a kvalita, v druhé publikaci je na základě těchto dat charakterizováno naše mediální prostředí ve vztahu k výzvám otevřené a rovné demokratické diskuze. Leitmotivem těchto studií je nedostatečná spolupráce mediálního průmyslu, akademické sféry a politiky, ale i nesystematičnost výzkumu a nízká úroveň samoregulace a odborné diskuze o mediální etice. O nezbytnosti dlouhodobého, strukturovaného a spolupracujícího monitorování a výzkumu médií podává zprávu kniha Monitoring Mediascapes, v níž se český tým podílel na kapitole o žurnalistice.
V rámci projektu se uskutečnila řada mezinárodních i domácích setkání a tým se podílel na dalších odborných výstupech. Ve všech se badatelstvo z Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MUNI snažilo poukázat na to nejpodstatnější, co z rozsáhlého mezinárodního výzkumu vyplývá: bez spolupráce všech, kteří se na provozu a reflexi médií podílejí, otevřeném a transparentním sdílení dat a informací a systematické odborné diskuzi budeme jen těžko připraveni na budoucí krize, kterými budou česká média čelit. Unikátnost projektu spočívá nejen v jeho rozsahu, ale také ve skutečnosti, že zapojením čtrnácti evropských zemí umožňuje srovnání, na jehož základě můžeme důvěryhodněji poukázat na problémy v domácím mediálním a akademickém prostoru.
Proč je zastoupení novinářek na vedoucích pozicích nízké a jaké jsou bariéry jejich postupu? Těmto otázkám se ve svém výzkumu věnovaly Marína Urbániková a Tereza Čaladi.
Nová výzkumná zpráva zpracovaná dr. Marínou Urbánikovou shrnuje výsledky výzkumu postojů veřejnosti k médiím veřejné služby.
