Krize sbližují, ale i rozdělují. Výzkum ukazuje, jak si lidé na Facebooku budují kolektivní identitu proti elitám

Co mají společného spory o roušky během covidu a hádky o pomoc Ukrajině v diskuzích na Facebooku? Výzkum Martiny Novotné (Masarykova Univerzita) a Lenky Vochocové (Univerzita Karlova), realizovaný v rámci výzkumného institutu SYRI, ukazuje, že lidé v časech krize sdílejí opakující se příběhy „my dole“ proti „jim nahoře“. Tyto narativy mohou na sociálních sítích posílit sounáležitost, ale často za cenu hlubší polarizace a nedůvěry vůči politickým a mediálním elitám. 

16. 12. 2025 Věda a výzkum

Bez popisku

Autorky analyzovaly bez mála 1 700 komentářů na Facebookových stránkách největších českých televizních zpravodajství, České televize (ČT24) a TV NOVA (TN.CZ), během dvou fází covid-19 pandemie (2020–2021) a Ruské invaze na Ukrajinu (2022–2023). Zajímalo je, jak se v online diskuzích na Facebooku odrážejí sociální a ekonomické nejistoty a jak se v nich opakovaně objevují narativy, které lidem pomáhají chápat krizové dění a posilují pocit kolektivní identity.  

Ve studii identifikovaly čtyři hlavní narativy, které se objevují napříč obdobími i tématy: 

1. Elity nás nechaly na pospas. 

Politici jsou zobrazováni jako nekompetentní a zkorumpovaní. Lidé si stěžují na dvojí metr: běžní občané dodržují během covid-19 pandemie pravidla, zatímco stejná pravidla neplatí pro elity.  

2. Na prvním místě české problémy, pak ty zahraniční.  

Pomoc Ukrajině je často vnímána jako nespravedlivá vůči přehlíženým potřebám českých občanů, obzvlášť těch zranitelných (např. svobodné matky či nemocné děti). V komentářích se objevuje i strach z imigrace a možného ohrožení národní identity. 

3. Vláda a média lžou a manipulují. 

Komentující často zpochybňují oficiální informace o covidu i válce a vnímají média jako nástroj manipulace. Podobné techniky podle nich využívají politici napříč krizemi. 

4. Musíme si pomoci sami.  

Silný je i motiv hrdosti na solidaritu „obyčejných lidí“ – od šití roušek přes sbírky na nemocné až po lokální iniciativy. Zároveň ale roste pocit, že stát selhává a lidé se nemohou spolehnout na instituce, jen sami na sebe.  

"Je zvláštní že v tomhle státě dělají všichni všechno pro všechny zdarma a posilaji peníze, jen politici si nechavaji své 200 tisícové platy a nehorázné odměny a nepřistoupí na radikální snížení platů ve prospěch české ekonomiky." (CT24, covid-19) 

Autorky ukazují, že tyto narativy se objevují napříč různými krizemi, ať už jde o pandemii či válku, a to bez ohledu na to, jaké politické strany jsou zrovna u moci. Populistická rétorika „my vs. oni“ zjevně není jen rozšiřujícím se rétorickým stylem napříč politiky, velmi silně rezonuje i mezi běžnými uživateli sociálních sítí.  Výsledkem je silný pocit kolektivní identity, ale i rostoucí nedůvěra k politickým institucím. Identifikace těchto opakujících se narativů a nejistot v dobách krize může podle výzkumnic napomoci lepšímu zvládání krizí v budoucnu. 

"Sundáme roušky a nasadime helmy 😃 do 13.3. casu dost na zmenu doma si zatopime ohynkem a jezdit budem na vzduch. Budem myslet na ukrajince a kdo bude myslet na nas?" (TN.CZ, válka na Ukrajině)   


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.